Hanky estranky

Asi před dvěma lety mi zemřel nejlepší kamarád Michal. Už ve čtrnácti se začal zabývat černou magii. Říkala jsem si, že ho ty čáry máry stejně brzo přestanou bavit. Ale za pár měsíců se opravdu změnil. Byl najednou strašně uzavřený a všechny kolem sebe nenáviděl. Nikdo nechápal proč. Nikdo s ním o tom nechtěl mluvit, protože z něj měli strach. Přiznám se, že já také, ale stejně jsem mu chtěla pomoci. Jeho rodiče s ním byli jednou u psychiatra a ten si ho nechal v léčebně na pozorování. Jednou jsem za ním šla. Myslela jsem si, že mě nebude chtít ani viděl, ale byl strašně rád. To co mi řekl, mě pěkně vyděsilo. Prý v něm byl převtělený duch nějakého vraha, a proto se ke všem dřív tak choval. Prý ho ale nějakým kouzlem vymýtil a je v pohodě. Za nějakou dobu ho pustili domů, protože byl v pořádku. Všechno bylo zase jako dřív. Ale jednou večer za mnou přišel Michal celý vyděšený a řekl mi, abych druhý den nikam nechodila a zůstala celý den doma. Nechtěl mi říct proč, ale já mu to slíbila. Byla jsem zmatená, protože jsem níčemu nerozuměla. Druhý den se vše nemile vyjasnilo. Rodiče mi řekli, že se Michal oběsil v parku v naší vesnici. Nic jsem nechápala a byla jsem na dně. Michalovy rodiče mi potom donesli dopis, který Michal napsal krátce předtím, než se zabil. Napsal mi, že v něm byl zrovna ten duch převtělený. Věděl už předem, že se to stane, a proto mě varoval. Prý by mě zabil kdybych tenkrát nezůstala doma. Všechno do sebe zapadalo. Skoro každý večer jsem chodila do toho parku s kamarádkou. Michal mi to zakázal tam jít a prý se raději zabil, než aby mi ublížil. Nemohl se toho ducha zbavit, a proto dal svůj život za můj. Každý rok v ten den, kdy se to stalo, slyším jak mi šeptá, že mě má rád a počká na mě tam nahoře